Kdo jsem?

Kdo jsem? Jo, tak to bych taky moc rád věděl. Ale samozřejmě si dělám legraci. Narodil jsem se 20. března — stejně jako skvělý Chester Bennington, bývalý frontman Linkin Park. Zmiňuju to jen pro zajímavost, protože jsem se narodil v úplně jiném roce.

Když byl táta sotva po pás, klíčil ve mně potenciál objevovat dobrodružství. Srdce mi tlouklo o to rychleji. Dětství v devadesátkách bylo samo o sobě úžasné — z mého pohledu šlo o neustálé objevování, a jsem fakt rád, že jsem vyrůstal právě v téhle době. Jenže jak šel čas a přicházely nečekané události, ten žár, to vnitřní nadšení, ve mně pohaslo. O tom ale víc napíšu v dalších příbězích. Důležité je, že jsem ten oheň znovu našel. A s ním i chuť něco tvořit a zkoušet nové cesty.

Jmenuju se Libor Lang. A kdybych se měl nějak stručně charakterizovat, řekl bych, že jsem obyčejný chlap s někdy dost specifickým humorem — ne vždycky padne na úrodnou půdu, ale holt se nemůžu zavděčit všem. Jsem upřímný, někdy mi ulítne nějaké to ostřejší slovo, ale to ke mně prostě patří. Snažím se držet balanc mezi vnitřním klidem a chaosem v hlavě. Myslím, že jsem zábavnej týpek, co miluje svou ženu, dokáže se otevřít přátelům, je pracant, ale jinak spíš klidný introvert než hlučný extrovert.

Narodil jsem se, vyrůstal a dvaadvacet let žil v drsném kraji mezi drsnými lidmi — ve městě plném bahna a velkých zubatých žab. V Bruntále. V městě schovaném mezi horou Praděd a přehradou Slezská Harta, kde to možná zní jak z memes, ale pro mě má to místo zvláštní kouzlo. Nedám na něj dopustit. Kvůli rodině, přátelům, krajině i všem vzpomínkám.

Vystudoval jsem Obchodní akademii se zaměřením na informatiku. I když cesta k tomu nebyla zrovna přímá. Začínal jsem jako instalatér, pak jsem přešel na ekonomické lyceum a nakonec jsem zakotvil na informatice. Po maturitě jsem se snažil najít práci, ale na Bruntálsku tehdy panovala vysoká nezaměstnanost. Bez praxe a s velkýma iluzema jsem si myslel, že mě v kancelářích budou vítat s otevřenou náručí. Nepřivítali.

Zkoušel jsem všechno možné. Telefonní operátor pro T-Mobile? Nula klientů. Moje argumentační dovednosti z Counter-Strike 1.6 tam moc nefungovaly. Skladník v hračkářství? Místo mě vyhrála prsatá blondýna. Číšník v hotelu Avalanche? Zkušenosti z hospody se úplně nepřenesly do hotelového servisu.

Nakonec mě rodinné okolnosti dovedly k zásadnímu rozhodnutí – osamostatnit se. Přesunul jsem se na Hanou, do malé vesnice s výhledem na Olomouc. Začal jsem jako recepční a ostraha v Nestlé, kde jsem se díky dobrým kontaktům časem dostal do výroby. Nejprve jsem byl součástí týmu, který dělal bílou čokoládu. A pak jsem se trpělivě posouval výš, až jsem nakonec vedl výrobní linku na základní čokoládovou hmotu, kterou pak zpracovávaly další oddělení.

Nestlé mě hodně naučilo. O práci, o zodpovědnosti, o lidech. V tom závodě jsem v podstatě dospěl. Byla to škola života. Jenže po jedenácti letech tahle kapitola skončila – a ne zrovna ideálně. Uvědomil jsem si, že už tam nedokážu naplnit svůj potenciál. Že potřebuju změnu. Něco nového.

Odstěhoval jsem se za přítelkyní do Polska a začínám tady od nuly. Chci znovu růst. Otevřít se novým výzvám. Rozvinout v sobě to, co bylo léta potlačené.

A právě tady začíná nová kapitola. Blog. Značka. Výzvy.

Ale o tom zase příště.